Chceme se znovu koupat v Šeberáku!

Tento způsob léta zdá se být poněkud horkým, mohli bychom parafrázovat klasika. A náš kunratický Šeberák? Ten letos znovu ukazuje, jak vážný problém s kvalitou vody máme.

Podle posledních dostupných údajů Ministerstva zdravotnictví z konce srpna 2026 je Šeberák stále mezi místy, kde kvůli zvýšenému výskytu sinic platí zákaz koupání.

To není jen estetický problém. Přemnožené sinice mohou vytvářet látky, které představují zdravotní riziko. A pokud se voda dostane do stavu, kdy hygienici vyhlásí zákaz koupání, nejde už jen o to, že voda není hezká nebo že „trochu smrdí“. Jde o ochranu zdraví lidí.

Jenže problém Šeberáku nevznikl letos.

Šeberák se po roce 2019 zlepšil. Ale jen dočasně

Šeberák je velký přibližně 7,5 hektaru a u hráze dosahuje hloubky asi šesti metrů. Průměrná teoretická doba zdržení vody je přitom jen kolem 34 dnů. Jinými slovy: voda v něm není uzavřená navždy – průběžně přitéká a odtéká.

To je důležitá informace pro pochopení celého problému.

V roce 2019 bylo ze Šeberáku odtěženo přibližně 35 000 m³ sedimentu – bahna ze dna. Zásah výrazně pomohl. V roce 2020 byla biomasa fytoplanktonu velmi nízká a voda měla výborné mikrobiologické hodnocení. Relativně příznivá situace vydržela ještě několik dalších let.

Jenže potom se problém začal vracet.

V letech 2021–2023 byly hodnoty ještě relativně příznivé. V roce 2024 už ale byla situace výrazně horší: koncentrace chlorofylu a se pohybovala mezi 70 a 232 µg/l, průměr za květen až srpen byl 124 µg/l a byly zaznamenány až statisíce buněk sinic v jednom mililitru vody. Současně byla průhlednost vody většinou pouze 20 až 70 centimetrů.

Hygienické hodnocení tento vývoj potvrzuje. Zatímco v letech 2020–2022 bylo hodnocení nejhůře na stupni 3, na konci sezóny 2023 se objevil stupeň 4 a v červenci 2024 byl Šeberák dokonce dvakrát hodnocen nejhorším stupněm 5.

A v roce 2026 problém pokračuje. Šeberák byl v srpnu stále veden jako voda nebezpečná ke koupání.

Proč nestačí rybník jednou odbahnit?

Tady se dostáváme k podstatě problému.

Když se ze dna odstraní vrstva bahna bohatého na živiny, je to velmi účinný zásah. Přesně to se ukázalo v roce 2019 na Šeberáku.

Jenže pokud do rybníka dál přitéká velké množství fosforu, začne se problém postupně vracet.

Fosfor je totiž pro růst řas a sinic zásadní živina. Odborná práce Jindřicha Durase a Jana Potužáka vysvětluje princip jednoduše: pokud chceme mít rybník dlouhodobě bez sinic, musíme dosáhnout velmi nízké koncentrace fosforu.Samotná likvidace sinic bez řešení jejich zdroje problém nevyřeší.

A přesně toto je případ Šeberáku.

Oficiální profil koupací vody uvádí jako rizikový zdroj fosforu jak samotné povodí, tak rybníky nad Šeberákem. U sídel v povodí je riziko přísunu fosforu označeno jako extrémní. Významným zdrojem je také Olšanský rybník, který je vysoce eutrofní.

Problém představují také ryby. Ryby nejsou jen obyvatelé rybníka. Ve velkém množství fungují také jako „recyklační zařízení“ fosforu – živiny, které se dostanou do jejich těl, se jejich metabolismem a pohybem zase vracejí do vody a sedimentu. Oficiální profil proto označuje rybí obsádku Šeberáku za zdroj s extrémním rizikem přísunu fosforu.

A totéž platí pro bahno.

Bahno není jen bahno

Sediment na dně rybníka funguje jako určitá zásobárna živin.

V roce 2019 bylo ze Šeberáku odstraněno přibližně 35 000 m³ sedimentu. Tím se riziko výrazně snížilo. Jenže sediment vzniká znovu. Do rybníka přitékají další živiny a část z nich se postupně ukládá na dně.

Oficiální profil Šeberáku proto upozorňuje, že bez dalších systémových zásahů v povodí se budou vytvářet další rizikové vrstvy sedimentu.

Je to trochu jako uklízet podlahu v místnosti, do které nám stále někdo nosí bláto.

Jednorázový úklid je užitečný. Ale pokud nevyřešíme, odkud se bláto bere, budeme uklízet znovu a znovu.

Co tedy znamená „udělat ze Šeberáku biotop“?

Tady je potřeba být opatrný.

Slovo biotop zní jako jednoduché a přírodní řešení: necháme pracovat přírodu a ona vodu vyčistí.

Ve skutečnosti je to složitější.

Přírodní koupací biotop je založen na biologických procesech – například na vodních rostlinách, mikroorganismech, cirkulaci a filtraci vody. Takový systém ale není kouzelný filtr. Potřebuje správné podmínky a také pravidelnou péči.

A zkušenosti Jindřicha Durase to potvrzují.

U plzeňských koupacích biotopů upozorňoval, že přirozené procesy nemusí při vysoké návštěvnosti a v horkém počasí stíhat vodu dostatečně čistit. V jezírku Škodaland například nebylo možné situaci jednoduše vyřešit chlorováním – tím by se zničil samotný biologický systém filtrace.

To je důležitá lekce i pro Kunratice:

Biotop není bezúdržbové koupaliště.

Je to živý systém. A živé systémy se mohou dostat z rovnováhy.

A co Bolevecký rybník?

Právě tady je zkušenost Jindřicha Durase velmi zajímavá.

Velký Bolevecký rybník v Plzni je často uváděn jako příklad toho, že i velký přírodní rybník může mít dlouhodobě velmi kvalitní vodu.

Ale není to příběh jednoho jednoduchého zásahu.

Na Boleváku se postupně pracovalo s několika věcmi: s rybí obsádkou, sedimentem, vodními rostlinami a celkovým režimem rybníka. Odborná práce o tamní biomanipulaci popisuje například snížení rybí obsádky, použití koagulantu a návrat vodních rostlin. Výsledky se navíc neobjevily okamžitě – významný efekt se projevil až přibližně po dvou letech.

A tím práce neskončila.

Vodní rostliny mohou pomáhat udržovat čistou vodu, ale když se příliš rozrostou, začnou být problémem pro koupající. Proto je nutné jejich množství regulovat. V Plzni k tomu používají speciální žací loď.

V roce 2026 měl Bolevák podle aktuálních měření průhlednost kolem čtyř metrů a velmi nízké koncentrace dusíku a fosforu. Město přitom zdůrazňuje, že současný stav je výsledkem dlouhodobého projektu, který začal už před dvaceti lety.

To je možná nejdůležitější zkušenost pro Šeberák:

Čistá voda nevznikne jedním kouzelným zásahem. Vzniká dlouhodobou prací s celým ekosystémem.

Ani čistá voda neznamená bezproblémový rybník

Další zkušenost z Boleváku ukazuje, proč musíme být realisté.

Když se podaří zlepšit kvalitu vody, mohou se velmi dobře rozrůst ponořené vodní rostliny. A ty jsou z ekologického hlediska žádoucí – pomáhají stabilizovat ekosystém a mohou přispívat k čisté vodě.

Pro plavce to ale může znamenat, že místo krásně průzračného bazénu dostane přírodní rybník plný rostlin.

Jak říká Duras v jedné ze svých analýz: nelze mít všechno najednou.

Chceme-li přírodní rybník, musíme přijmout určitou míru přírodnosti.

Na druhou stranu to neznamená, že se máme smířit se sinicovým květem a zákazem koupání.

Šeberák potřebuje plán, ne další pokus naslepo

Oficiální profil Šeberáku je v tomto ohledu překvapivě jednoznačný.

Jako zásadní opatření uvádí omezení přísunu fosforu přítokem. Zmiňuje také potřebu správného rybářského hospodaření a k úvaze dává například zimování rybníka.

A především říká, že je potřeba podrobně zpracovat emise fosforu v celém povodí Šeberáku a navrhnout jejich minimalizaci. Teprve na to má navazovat způsob hospodaření na samotném rybníce. Bez takového koncepčního materiálu může být úsilí o zlepšení kvality vody málo efektivní.

To je podle nás správný postup.

Nejdříve zjistit, kolik fosforu do Šeberáku přitéká a odkud.

Potom zjistit, kolik ho je v sedimentu, jakou roli hraje rybí obsádka, jak funguje přítok a odtok, jak se v rybníku pohybuje voda a jaké zásahy mají největší šanci na dlouhodobý efekt.

A teprve potom rozhodnout, zda je nejvhodnější odbahnění, úprava rybí obsádky, práce s přítoky, vegetací, dočasné vypuštění rybníka, kombinace těchto opatření – nebo něco jiného.

A co letnění?

Letnění znamená, že se rybník během vegetační sezony vypustí a určitou dobu zůstane bez vody.

Je to silný zásah do ekosystému a může mít významné účinky na sediment, živiny i rybí obsádku. Zároveň ale znamená jednu zásadní věc:

jednu koupací sezonu bychom museli obětovat.

Proto bychom o něm neměli rozhodovat od stolu ani podle toho, že „někde to pomohlo“.

Naopak je potřeba odborně spočítat, co by letnění Šeberáku přineslo, jak dlouho by muselo trvat, jaké by byly jeho ekologické dopady, co by se stalo s rybí obsádkou a sedimentem a zda by zároveň pokračoval přísun fosforu z povodí.

Protože pokud necháme rybník jednu sezonu vyschnout, ale současně nezabráníme tomu, aby se do něj dál dostával fosfor, můžeme za několik let řešit podobný problém znovu.

Co bychom tedy udělali?

Nechceme voličům slibovat „zázračný biotop“.

Chceme slibovat něco mnohem konkrétnějšího:

data, odborný průzkum a plán, který bude mít měřitelný cíl – čistou a bezpečnou vodu.

První krok by měl být nezávislý odborný průzkum Šeberáku a jeho povodí.

Chceme znát:

kolik fosforu a dalších živin do Šeberáku skutečně přitéká,

odkud přesně pocházejí,

jakou roli hraje Olšanský rybník a další rybníky v povodí,

jak rychle se po odbahnění znovu plní dno živinami,

jaký je současný stav sedimentu,

jaká je vhodná rybí obsádka,

jakou roli mohou hrát vodní rostliny,

zda a za jakých podmínek má smysl letnění,

a zda je pro Šeberák vhodnější klasický přírodní rybník s cílenými zásahy, nebo některý z principů používaných v koupacích biotopech.

A především chceme nastavit dlouhodobé měření, abychom za rok nebo za dva nemuseli znovu hádat, proč se voda zhoršila.

Máme na co navázat

Nezačínáme od nuly.

Máme zkušenost z roku 2019, kdy odbahnění Šeberáku přineslo výrazné zlepšení. Máme aktuální profil vody, který poměrně přesně popisuje hlavní rizika. A máme k dispozici zkušenosti odborníků, jako je RNDr. Jindřich Duras, Ph.D., který se problematice rybníků, eutrofizace a koupacích vod dlouhodobě věnuje.

Jeho zkušenost z Boleváku zároveň ukazuje, že dlouhodobě kvalitní voda v přírodním rybníce není utopie. V roce 2026 měl Bolevák podle dostupných měření velmi dobrou vodu s vysokou průhledností a bez významného problému se sinicemi. Za tím ale nestojí jeden trik. Stojí za tím dvacet let práce, sledování, zásahů a průběžné údržby.

A přesně tak bychom měli přistupovat i k Šeberáku.

Chceme zpátky Šeberák, ve kterém se dá koupat

Šeberák není ztracený.

Ale také není realistické čekat, že se jeho voda sama od sebe zázračně vyčistí.

Oficiální data ukazují, že jsme po výrazném zlepšení v roce 2019 postupně svědky návratu problémů. Hlavním tématem je fosfor, který se do rybníka dostává z povodí, a k němu se přidávají další faktory – sediment, rybí obsádka a celkové hospodaření s rybníkem.

Řešením proto není jeden „zázračný zásah“.

Řešením je zjistit příčinu, odstranit ji a potom o rybník dlouhodobě pečovat.

Pokud od vás, občanů Kunratic, dostaneme důvěru, chceme tyto kroky zahájit co nejdříve.

Nejdříve odborný průzkum. Potom konkrétní plán. A následně jednotlivé zásahy podle toho, co data skutečně ukážou.

Protože Šeberák není jen vodní plocha na mapě.

Je to místo, kam chodíme s dětmi, sportovat, odpočívat a v létě se koupat.

A chceme, aby se v něm dalo bezpečně koupat i za několik let – nejen jedno léto po nějakém jednorázovém zásahu.

Chcete si o problému přečíst víc?

Doporučujeme odborné pojednání Jindřicha Durase a Jana Potužáka „Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda?“. Autoři v něm velmi srozumitelně vysvětlují, proč jsou fosfor, eutrofizace, sinice, ryby a sediment propojené nádoby. < https://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/analyzy-komentare/je-vubec-mozne-aby-byla-v-rybnicich-cista-voda>